Příloha č. 6 k vyhlášce č. 409/2016 Sb., o činnostech zvláště důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, zvláštní odborné způsobilosti a přípravě osoby zajišťující radiační ochranu registranta

Číslo
Text
general Obsah zkoušky ověřující zvláštní odbornou způsobilost pro činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany a postupy hodnocení částí zkoušky
I Obsah písemné části zkoušky
1 Soubor zkušebních otázek pro písemnou část zkoušky je členěn podle odborných oblastí pro příslušné činnosti.
Soubor zkušebních otázek pro ústní část zkoušky sestává
Obsahem praktické zkoušky, jde-li o hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření používaných pro lékařské ozáření nebo při veterinárních aplikacích, jsou
2 Písemná část zkoušky sestává ze 40 otázek formou testu s nabízenými 3 řešeními.
Členové zkušební komise jsou oprávněni klást žadateli doplňující otázky.
Úkol zahrnuje praktické provedení tematicky uzavřené části hodnocení vlastností daného zdroje ionizujícího záření.
3 Otázky písemné části zkoušky jsou zaměřeny zejména na prověření znalostí
Jde-li o činnost podle § 3 písm. a), je ústní část zkoušky hodnocena stupněm „vyhověl“, jsou-li 2 ze zkušebních otázek pro ústní část zkoušky zodpovězeny správně.
V rámci úkolu jsou žadateli pokládány související fyzikální, technické a dozimetrické otázky a otázky z oblasti radiační ochrany, uspořádané do následujících okruhů:
3.1 o činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany,
parametry a nastavení testovaného zdroje ionizujícího záření, jeho příslušenství, testovacích pomůcek a měřidel, používané pomůcky a měřidla, význam prováděných testů, jejich tolerancí, možných závad na testovaném zdroji ionizujícího záření nebo jeho příslušenství zjištěných během testů a hodnocení výsledků testů,
3.2 o organizaci radiační ochrany,
fyzikální podstata ionizujícího záření a jeho interakce s hmotou a tkání,
3.3 ze základů atomové a jaderné fyziky,
fyzikální a technická podstata detekce ionizujícího záření,
3.4 ze základů účinků ionizujícího záření a
používané měřitelné a odvozené dozimetrické veličiny,
3.5 radiobiologických podkladů pro zásady radiační ochrany.
v případě radioterapie určení dávky a kvality ionizujícího záření vhodných pro požadovaný terapeutický účinek, principy dodání předepsané dávky do cílového objemu, jeho přesnost a ověřování a způsoby ochrany před nežádoucími účinky ionizujícího záření při terapeutickém ozařování,
4 Výběr správného řešení je ohodnocen 1 bodem.
Jde-li o činnost podle § 3 písm. b) nebo c), je ústní část zkoušky hodnocena stupněm „vyhověl“, jsou-li 3 ze zkušebních otázek pro ústní část zkoušky zodpovězeny správně.
Pokud v rámci plnění zadaného úkolu žadatel správně zodpoví nadpoloviční většinu položených souvisejících otázek a zároveň správně provede požadované praktické úkony, je úkol hodnocen jako splněný.
5 Písemná část zkoušky je hodnocena při
Praktická část zkoušky je hodnocena stupněm „vyhověl“, pokud žadatel splní nejméně 70 % zadaných úkolů.
5.1 32 a více dosažených bodech stupněm „vyhověl“, nebo
5.2 méně než 32 bodech stupněm „nevyhověl“.
II Obsah ústní části zkoušky
1.1 z 1 otázky z oblasti používání zdrojů ionizujícího záření nebo z oblasti činnosti podle § 3, kterou hodlá žadatel vykonávat,
3 úkoly, nebo
1.2 ze 2 otázek z oblasti právních předpisů pro danou činnost a
v případě, že žadatel hodlá provádět hodnocení vlastností na více než 3 modalitách zdrojů ionizujícího záření, 1 úkol pro každou modalitu.
1.3 v případě činnosti podle § 3 písm. b) a c) z 1 otázky z oblasti interpretace naměřených veličin ve vztahu k účinkům ionizujícího záření na člověka.
III Obsah praktické části zkoušky
3.6 stanovení radiační zátěže pacienta a jiné fyzické osoby,
3.7 v případě zobrazování s využitím ionizujícího záření fyzikální a technická podstata tvorby obrazu a jeho rekonstrukce a způsoby kvantitativního hodnocení kvality obrazu a její vztahy s dávkou pacientům,
3.8 možnosti snižování dávek pacienta při lékařském ozáření a jiné fyzické osoby při zachování účelu ozáření,
3.9 měřidla a další pomůcky používané při zkouškách zdroje ionizujícího záření, principy jejich fungování a konstrukce,
3.10 teorie měření a jeho nepřesnosti, rozbor nepřesností, hodnocení výsledků testů, formalismus nejistot při měření a
3.11 praktické znalosti provádění zkoušek zdroje ionizujícího záření, zejména praktické provádění testů.